Zdarec,

jmenuju se Fanda Vopršálek a povím vám, co se mi tuhle stalo.

Jednou jdu takhle za svou milou slečnou Luckou. No normálka ne, vídáme se docela často. No nemám to k ní daleko a na domluvený sraz jdu jen tak tak. Je slunný den, obloha bez mráčků, trochu divný teď v únoru, říkám si, ale zima je pěkná. No a v tom se to stalo. Jako kdyby mě někdo polil. DOKELU! Vždyť je dneska toho blbýho Valentýna, horší svátek neznám, ale jestli nepřinesu aspoň kytku jsem mrkev. No čas 3 minuty do srazu. To ještě stíhám, alespoň Čecháč. Je tam obchod ze zeleným - no s kytkama a snad tam dneska sakra budou mít nějakej ten zelenej plevel k Valentýnu...

pokračování 21.3.2009

Zdálky čumím na krám. Uff maj votevříno je to v poho. Při dalším pohledu na kukačky přidám do kroku.

"Já se v tom plevelu vůbec nevyznám! No prostě něco k Valentýnu," povidám prodavačce. Ta mi ochotně připravuje jeden plevel a balí do vohyzdnýho papíru. "Nebalte to já to stejně před krámem zahodim," povídám jí. Podávám prodavačce peníze a ona mě zas zelený. No bylo to teda pěkně mastný, dát kilo za hloupej plevel, ale vo co de, vždyť je toho Valentýna.

Jsem rád, že mám aspoň něco. No ale dopytle. Držím moč už z domova a mám pocit, že mi každou chvíli vybouchne močák. Záchody co tu bejvaly v podzemí už pěknejch pár let nefungujou, asi málo platili těm babkám. No ale zato tu je pěkný křoví s takovou tou bílou skříňkou snad na elektriku. Tenhle kout mi poskytne dostatek soukromí... Doufám že to neprobíjí a mě nezůstanou pak zježený vlasy.

pokračování 23.3.2009

Když tak močím, tak čučím zezadu na tu bílou skříňku. Je celá z bílejch cihel ale něco tam je přilepený. Jakejsi štítek a na něm co si vyraženýho. "To bude asi značka proudařů." říkám si a jdu pryč.

Docela se mi ulevilo. Ale teď šmahem na sraz za slečnou. Celou cestu přemejšlím k čemu by mohl beht ten štítek, ale na nic jsem nepřišel.

No co vám budu povídat zelený se líbilo, štěstí na vobouch stranách, škoda kila, ale WoCoDe - vždyť je Valentýna...

konec